Máme tu na návštěvě Olivera. V neděli přijel v dodávce a bude u nás bydlet do prosince. Nebo spíš do té doby, než odvede svou práci. Není z daleka, Králův Dvůr je od nás, co by kamenem dohodil.
Abyste rozuměli, není to žádný Twist ani Jamie ani Cromwell, Oliver je kozel a jeho majitelé byli natolik milí a ochotní, že nám ho půjčili, aby srovnal do latě naše kozeny. Původně jsem chtěla chov koz úplně zrušit, ale výroba sýra je lákadlo veliké... 
Máme tedy ve vý...běhu Olivera. Tušila jsem, že to bude větší kozel, ale když z dodávky vyskočilo zvíře o velikosti telete s kroucenými rohy ve výšce mé hlavy, polkla jsem naprázdno. Jedno šťouchnutí v oku už jsem kdysi zakusila a nebylo to nic příjemného! Nakonec se ukázalo, že Oliver je chlapík klidný, krotký, s ladnou chůzí elegána (a pachem hokejisty po tréninku).
Své umění předvedl takřka okamžitě. Koza Karlice byla z jeho apetitu tak vytřeštěná, že po aktu ulehla. Když do ní Oliver začal kopat a šťouchat, třískla sebou na bok a dělala, že je mrtvá. 
Tak tady ho máte... a ten převrácený, třímetrový, masivní dřevěný krmelec, který jsem dnes ráno našla ve výběhu (a pod kterým naštěstí nikdo neležel) vyfotím zítra. Dnes jsem to nějak nepřekousla...

Začátkem března roku 2013 jsem zde referovala o spolupráci s filmaři, kteří na vlenecké farmě natáčeli spot pro neziskovou organizaci (www.hrdinou.cz/). Poté, co mi pan režisér zaslal fotografie z akce jsem bohužel ztratila kontakt, a nyní se mi po dlouhém hledání podařilo najít ono slavné video, které nás stálo půl dne přehánění ovcí z ohrady do ohrady! :) Že je to propaganda? Třeba to má smysl... www.nebudbecko.cz/

O perličkách je všeobecně známo několik informací. Původně žily pouze v Africe, v 15. století byly díky Portugalcům přivezeny do Evropy. Dají se chovat společně se slepicemi, krůtami a pižmovkami, jejich potrava se nijak zvlášť neliší. Než dospějí, lze u nich jen ztěží rozlišit pohlaví (ani v dospělosti to není žádná hračka). Pokud je máte na zahradě, nelze to přeslechnout. Dokonce se povídá, že svým pronikavým křikem dokáží zanhat potkany, ne-li dokonce lišky. Z jistého zdroje jsem se však dočetla, že to není úplná pravda. Samci spíše umí hlasitě upozornit na vetřelce, pokud ho spatří (nezáleží na tom, zda je to dravec okřídlený, čtyřnohý nebo dvounohý). V době toku mohou být útoční a nebojí se napadnout většího tvora, než jsou oni sami. Samičky mohou snést až 130 vajec ročně, nejsou však dobré kvočny. Tento nedostatek lze řešit náhradní kvočnou nebo líhní.

To vše, a mnohem více lze snadno vypátrat v různých článcích na internetu (a samozřejmě v knihách). Jak ale takovou perličku vychovat? Představte si, že si za nemalou sumu pořídíte chovný kmen perliček, s nadějí, že Vám díky jejich hlasu metalového zpěváka ze dvora přestanou nepozorovaně mizet slepice. Hrdě si je přivezete domů, otevřete bednu a... ozve se řev, šum křídel a můžete si být jisti, že jste své rytířské ochránce opeřenců viděli naposledy. Někteří chovatelé tvrdí, že nepomůže ani výchova perliček od kuřete, pokud je nedržíte ve voliéře, jako papouchy, časem zdivočí a začnou obývat koruny Vašich (v lepším případě) nejvyšších stromů. :) Samozřejmě může pomoci zastřihnutí křídel, avšak závada se musí ničit v zárodku!

Pokud si pořídíte kuřata perliček, můžete k nim nasadit „vychovatele“. Kuře nebo krůtě, nějaký druh hrabavé drůbeže (na křepelky bych se raději nespoléhala), na který se divoké perličky upnou... a zkrotnou.

Se sousedovic hejnem perliček vyrůstal od kuřete jediný krocan. On je naučil klidnému chování a ony mu za to ukázaly, jak vytočit chovatele, když s nimi za soumraku vyletí na vysokokmen staré jabloně. K Vašemu obrovskému zklamání nemohu přispět fotodokumentací, neboť onen máma-táta-krocan se přestěhoval do menší, mrazivější odchovny... A proto jen toto ilustrační foto:

Letošní zima nám opravdu nepřinesla příliš slunečního světla a tepla, dny ozářené slunečním zářením by se jistě daly na prstech spočítat! Když tedy ve středu vykouklo Slunko, očarovaná jeho magickými paprsky jsem se snažila tuto radost dopřát i všem ostatním živým tvorům na farmě.  Vypustila jsem tedy z úkrytu prosincové ruánské kačenky, aby nasály energii slunečného dne. Co čert nechtěl, ujal se jich loňský kačer, na kterého očividně přicházelo "jaro"...

Během několika minut milé kačenky nalákal do potoka za účelem vodních radovánek. Nikdo netušil, co má doopravdy za lubem... Jakmile si ovšem kačky jen trochu zvykly na vodu (dosud neměly možnost si řádně zaplavat), vrhl se na jednu z nich chtivý kačer! Úporně se po ní sápal, holka kvákala, až to trhalo uši, po chvíli však utichla a strejda kačer si vesele mastil peříčka. 

Kachní chuděrku jsem nalezla na břehu potoka, na kůži promočenou, klepala se jako pověstný ratlík. Nebyla jiná možnost, než ji hráběma přetáhnout na břeh, kde jsem stála já a v rychlosti ji přenést pod infralampu. Poté jsem zahnala i ostatní dorostenky, byl by je ten nenasyta utopil všechny! 

Pokud byste věděli o někom, kdo touží rozmnožit své rouenské hejno a měl by zájem o VELMI aktivního kačera, nechť neváhá mne kontaktovat! :)

Vrátím se ve vyprávění o 3 neděle nazpět. V neděli 3.3.2013 kolem osmé hodiny ranní na našem dvoře zastavil filmový štáb www.armadafilms.cz/, v čele s panem produkčním, P.S.. Díky spolupráci s www.faunafilm.cz/ jsme se s panem S. domluvili, že jim povolíme natočit spot pro neziskovou organizaci, která bojuje za lidská práva. Krátký spot má cíl, sdělit lidem, aby nebyli lhostejní k událostem, které se odehrávají v jejich okolí, zkrátka aby člověk nebyl "ovčan". (www.hrdinou.cz/) V hlavní roli - OVCE Z VLENCŮ! 

Filmaři měli několik nelehkých požadavků. Prvním z nich bylo donutit ovce, aby se nepříliš rychlým krokem přesunuly z jedné ohrady do druhé a naoko se nechaly lákat "manažerem", který v ruce třímal hrst sena. S pomocí dvou statných ošetřovatelů se nám na 15. pokus podařilo ovce zahnat podle představ.

Dalším úkolem bylo postavit ovci zadkem ke kameře a přemluvit ji, aby otočila hlavou a do kamery se podívala. Stačilo zachrastit ječmenem a stádo otočilo i kameramana! 

Celá tato akce trvala přinejmenším 3 hodiny, potom se celý štáb se všemi cvičiteli, kameramany, fotografy, maskéry "manažerů" a hlavními účastníky přesunul zpět do obří dodávky a odjel točit další ovčí scény do panelákového bytu! 

Videoklip snad bude v dohledné době k mání, zatím Vám pro představu mohu nabídnout pár fotografií, které mi laskavě zaslal pan P.S. :) farmavlence.webnode.cz/fotogalerie/#img-9314-jpg

Kamera, AKCE! 

Dávno již uplynula doba dovádění ve sněhu a sjíždění zasněžených kopců na saních (a jiných "dopravních" prostředcích, mezi nimiž se objevovala i prázdná lahev od aviváže značky Azurit), lyžím ani běžkám jsem neholdovala nikdy a bruslení, které jsem si v dětství oblíbila, jsem zavrhla kvůli panické hrůze z propadnutí se do rybníku... z toho jest patrné, že nejsem obdivovatelem zimních měsíců. Nicméně i tyto chladné dny přinášejí určité radosti, pokud pomineme teplo domácího krbu. Pro nás, chovatele, to znamená především netrpělivé očekávání nových přírůstků v ovčincích a kozincích. Protože jsme v loňském roce pořídili chovného berana se zpožděním (mimochodem, je to dominátor velikosti malého telete, který se nebojí bránit si své "holky" před masochtivým člověkem), radujeme se zatím pouze z několika skotačivých, kůzlečích čertíků, kterým už pomalu raší růžky. Pohled na zdravá mláďata je stejně uklidňující, jako zírání do akvária s rybičkami, s tím rozdílem, že si je můžete pochovat.

Ani s chovem drůbeže nezůstáváme pozadu, od pana D.Ž. jsme pořídili 10 slepiček vlašky koroptví (kohoutka jsme dostali zdarma). Z počátku jsme měli malý problém s kanibalismem, ale dobrá strava to časem spravila. Z Berouna nám pak „připlul“ mladý houser landeský a v neposlední řadě se můžeme chlubit Vildou, kohoutem plemene Amroks (nebylo jednoduché sehnat nepříbuzného kohouta tohoto druhu).

Poslední novinkou je Velký světlý stříbřitý králík z výstavy ze Suchomast, zatím se mi nedaří ho ochočit (ani mu vymyslet vhodné jméno), ale tuším, že s první spolubydlící to přejde…

Ať nám tedy zima uteče, chopte se svých zásob rumu, které zbyly z pečení vánočního cukroví…         

kozlík Ferda s maminkou Barčou

Podzim nás zasáhl v plné síle a s ním přišly i obvyklé radosti a strasti... topná sezona, redukce stavů zvířat (abychom měli v zimě menší počet žravých chovanců a více masa v mrazáku), nahánění uprchlých ovcí a koz, které stále doufají v nalezení lepší pastvy, popřípadě spadaných jablek v jakémkoli stavu rozkladu, ztrácející se barvičky podzimu, oprašování teplých spodků, krátké dny a dlouhé večery...

S kancem Karlem jsme se po dlouhém boji srdečně rozloučili, v nejbližší době na svůj velký den čeká také sviňka Matylda. Poslední fešák, kterého máme v letošním roce stále v nabídce, je chovný kozel Uriáš. Jeho otec byl talentovaný herec, v roce 2009 zažil vrchol své kariéry, když si v létě zarhál v reklamě na samotného "Velkopopovického kozla".

www.youtube.com/watch?v=KDlst1PI1C8

Jinou památku na něj bohužel nemáme, rok poté ho ubily kozy, jež byly dominantnější, než on.

Nováčkem na farmě je beran plemene Suffolk jménem Štefan. Hned po příjezdu do ohrady se mu podařilo vyřídit starého plemeníka Bohouše, kterého jsme se dlouhou dobu zdráhali vyřadit. Mám dobrý pocit alespoň v tom, že zemřel v boji, jako hrdina. A třeba ještě stihnul zplodit nějakého potomka...

Do dalších dnů přeji sucho v nohách, teplo v domovech, dostatečné zásoby rumu (na cukroví samozřejmě) a spoustu pozitivní energie v těchto sychravých dnech. M.R.

R.I.P. Bohouš

Zdravím všechny přísedící, do monitoru zírající... Jakožto amatérský tvůrce webových stránek, nevyhovující stylista (a přistěhovalec na farmu teprve v roce 2007) se Vám, milým návštěvníkům budu snažit co nejlépe přiblížit koloběh farmy. Budu pravidelně přicházet s aktuálními novinkami o životě na farmě a o dostupných produktech ze dvora.

O historii statku a jeho okolí jsem se, doufám, rozepsala dostatečně v rubrice "historie", pro začátek bych snad uvedla několik základních informací. Počátky farmaření jsou zaznamenány okolo roku 1998, kdy byly na statek pořízeny první ovce. Samotní chovatelé se po četných úpravách přistěhovali mnohem později. Následovalo zkulturnění zahrady, vytvoření rybníku (kterému byla při poslední povodni v r. 2009 stržena hráz), pořízení techniky... a neposledně dalších hospodářských zvířat, kterých se tu notabene vystřídalo již několik - od hovězího dobytku, přes koně haflingského typu až po lamu.

Momentálně čítá naše malá farma  42 ovcí (vč. letošních jehňat), 14 koz, 43 králíků, 4 husy, 16 kachen, 1 kohouta, 15 slepic (a spoustu kuřat), 20 krůťat, 2 prasata, 1 psa, 1 kočku... a pár lidí. :)

Tolik k prvnímu příspěvku o nás z mého pohledu... s veškerými dotazy, prosbami, připomínkami, chovatelskými radami a objednávkami neváhejte se na mě obrátit. :)

Guten Abend, Gut Nacht!