Ranní rozcvička

Včera jsme se se sousedem bavili o tom, jak divočáci řádí po sklizených polích a ryjí louky. Jednou z mých současných nočních můr totiž bylo, že se současně se srnkami stanou osvoboditeli našich ovčích chovanek z ohradníkové sítě u lesa... a u silnice!
Dnes, kolem půl sedmé ráno volá Katka z úřadu: "Povídal mi Jarda H. (řidič autobusu), že viděl ovce u Korna." "Kde???" "Prej běhaly po silnici u kapličky." Škrábu se z postele, houkám na hospodáře, trůnícího na WC, že jdu hledat ovce. "Tak ahoj...", ozývá ze z výsernice.
Běžím k ohradě na pastvině a zjišťuji, že jeden roh je povalený z venkovní strany. Dál mířím do kopce přes pole k silnici a naslouchám, zda neuslyším cinkání zvonečků. Tma jak v pytli, zima jak v Rusku, ovce nikde. Rozmrzele volám Katce, kde že je ten Jarda viděl. "Počkej, já mu zavolám. Pošlu Ti tam Lucku, aby Ti je pomohla zahnat." Za chvíli volá zpět, že ovce byly naposledy spatřeny u kapličky. Cpaly se jablkama u silnice, jestli prý nejsou v polích, směr Měňany. Na to volá soused, že dostal echo o uprchlých ovcích. Za hlasitého využití peprného slovníku zatáčím za kapličkou, přes pole do Měňan. Svítá. Vidím bílé "balíky" v dálce a slyším první cinknutí zvonečku. Musím oběhnout stádo, aby neběželo dál do Měňan. Mrchy jedny, jsou nažrané, jak žoky! Na povel se vrací k silnici ke kapličce, obíhají ji a skončí v poli. Sakra, teď aby nevzaly dráhu a neskončily v oboře! Odtud už je nedostanu...
Dobíhám stádo, které stojí na kopečku, a čeká na další vývoj. Letím přes celou louku k ohradníku, abych mohla otevřít vchod a mohla je zahnat dovnitř. Přichází Lucka. Společnými silami ženeme ovce z kopce, jakoby věděly, kam mají běžet, míří rovnou do ohrady.
Trochu jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych začala ráno cvičit, ale takový start jsem si nepředstavovala! :)