Leden - měsíc mrazu, únor - měsíc hladu.

Dávno již uplynula doba dovádění ve sněhu a sjíždění zasněžených kopců na saních (a jiných "dopravních" prostředcích, mezi nimiž se objevovala i prázdná lahev od aviváže značky Azurit), lyžím ani běžkám jsem neholdovala nikdy a bruslení, které jsem si v dětství oblíbila, jsem zavrhla kvůli panické hrůze z propadnutí se do rybníku... z toho jest patrné, že nejsem obdivovatelem zimních měsíců. Nicméně i tyto chladné dny přinášejí určité radosti, pokud pomineme teplo domácího krbu. Pro nás, chovatele, to znamená především netrpělivé očekávání nových přírůstků v ovčincích a kozincích. Protože jsme v loňském roce pořídili chovného berana se zpožděním (mimochodem, je to dominátor velikosti malého telete, který se nebojí bránit si své "holky" před masochtivým člověkem), radujeme se zatím pouze z několika skotačivých, kůzlečích čertíků, kterým už pomalu raší růžky. Pohled na zdravá mláďata je stejně uklidňující, jako zírání do akvária s rybičkami, s tím rozdílem, že si je můžete pochovat.

Ani s chovem drůbeže nezůstáváme pozadu, od pana D.Ž. jsme pořídili 10 slepiček vlašky koroptví (kohoutka jsme dostali zdarma). Z počátku jsme měli malý problém s kanibalismem, ale dobrá strava to časem spravila. Z Berouna nám pak „připlul“ mladý houser landeský a v neposlední řadě se můžeme chlubit Vildou, kohoutem plemene Amroks (nebylo jednoduché sehnat nepříbuzného kohouta tohoto druhu).

Poslední novinkou je Velký světlý stříbřitý králík z výstavy ze Suchomast, zatím se mi nedaří ho ochočit (ani mu vymyslet vhodné jméno), ale tuším, že s první spolubydlící to přejde…

Ať nám tedy zima uteče, chopte se svých zásob rumu, které zbyly z pečení vánočního cukroví…         

kozlík Ferda s maminkou Barčou