Jak utopit kachnu

Letošní zima nám opravdu nepřinesla příliš slunečního světla a tepla, dny ozářené slunečním zářením by se jistě daly na prstech spočítat! Když tedy ve středu vykouklo Slunko, očarovaná jeho magickými paprsky jsem se snažila tuto radost dopřát i všem ostatním živým tvorům na farmě.  Vypustila jsem tedy z úkrytu prosincové ruánské kačenky, aby nasály energii slunečného dne. Co čert nechtěl, ujal se jich loňský kačer, na kterého očividně přicházelo "jaro"...

Během několika minut milé kačenky nalákal do potoka za účelem vodních radovánek. Nikdo netušil, co má doopravdy za lubem... Jakmile si ovšem kačky jen trochu zvykly na vodu (dosud neměly možnost si řádně zaplavat), vrhl se na jednu z nich chtivý kačer! Úporně se po ní sápal, holka kvákala, až to trhalo uši, po chvíli však utichla a strejda kačer si vesele mastil peříčka. 

Kachní chuděrku jsem nalezla na břehu potoka, na kůži promočenou, klepala se jako pověstný ratlík. Nebyla jiná možnost, než ji hráběma přetáhnout na břeh, kde jsem stála já a v rychlosti ji přenést pod infralampu. Poté jsem zahnala i ostatní dorostenky, byl by je ten nenasyta utopil všechny! 

Pokud byste věděli o někom, kdo touží rozmnožit své rouenské hejno a měl by zájem o VELMI aktivního kačera, nechť neváhá mne kontaktovat! :)